This is alternative content.

Zdeněk Junák, patron klubu

Vážení přátelé,
       Parkinson Klub Brno se již mnoho let snaží svojí činností pomáhat nemocným a podporovat jejich rodiny a blízké v jejich mnohdy nelehké životní situaci. Za tu dobu si snad již v podvědomí lidí, sponzorů, organizací a médií získal nezastupitelné místo.
V dnešním světě stále není dost lidských aktivit, které nezištně pomáhají druhým, přinášejí jim radost a uspokojení. O to více si ceníme toho, že se koncem roku 2010 rozhodl stát naším patronem herec Městského divadla Brno, pan Zdeněk Junák.
Jsme velice rádi, že si ve svém osobním a profesním životě našel čas a o činnost našeho klubu projevil zájem.
      Děkujeme a přejeme do dalších let hodně zdraví a krásných rolí.

                                                                           Mgr. Eva Vernerová, předsedkyně PKB

            junak_photo.gif  junak_2_photo.gif
            junak_3_photo.gif  junak_4_photo.gif

Někdy jsem Junák s velkým a někdy s malým "j"

(rozhovor Alexandry Bradávkové s naším patronem, 2003)

Jaký byl Váš klukovský sen?
"Chtěl jsem se účastnit ralye Dakar. Je to stále můj sen. V osmdesátých letech jsem s Jiřím Kubíkem jel branně orientační závod BOAS, později mě Bolek Polívka pozval na závod zručnosti do Olšan, ale pořádný závod mě teprve čeká."

Čím jste chtěl být v dětství?
"Nenapadlo mě, že bych byl hercem, i když jsem vyrůstal v herecké rodině. Táta hrál prvního milovníka a maminka jej hlídala z nápovědy. Ve skutečnosti byl tatínek chemik a chtěl, abych i já měl seriózní zaměstnání. Jako dítě jsem chtěl být nejdříve hasičem. Mým románovým hrdinou byl a je Phil Marlow a já chtěl být advokátem, později jsem koketoval s tím, že budu knězem. Naším sousedem v Uherském Hradišti byl však komik Miroslav Suchý a ten ve mně viděl herce. Brnkl do Brna panu Stanislavu Zindulkovi, aby se na mě koukl. Tak jsem se již v roce 1969 ocitl v tomto divadle, v této šatně a vzalo mě to. Pan Zindulka mě připravil ke zkouškám na JAMU, nikdy jsem toho nelitoval a i rodiče si zvykli."

Jaké jsou Vaše oblíbené role a proč?
"Rád jsem hrál doktora Bracka v Hedě Gablerové, byla to záporná postava a ta se dobře hraje, líbil se mi i výklad režiséra Černína. Ve Věci Macropulos jsem po delší době hrál se Zdenou Herfortovou, se kterou rád hraji. Mám rád postavu Alfréda Dulínka v My Fair Lady, pro tu legraci, která kolem toho je a krásné písničky. Furianství Jakuba Buška v Našich furiantech má také něco do sebe. Samozřejmě oblíbených rolí je víc."

Jak relaxujete?
"Rád spím. Občas také zajdu na nádraží na 5. nástupiště. Dám si pivo a sleduji jak lidé spěchají. Proč a kam se ženou?"

Jaké máte neřesti?
"Jsem líný. Mám rád sladké, štrůdly, buchty, maso ani moc nemusím. Měl bych se víc hlídat. Nedovedu být dlouho vážný a nedovedu se dlouho zlobit. V běžném životě to potom vypadá: srandičky, srandičky a nedivím se, že to ženu někdy pozlobí."

Představte si, že je pořádná zima, Vy jste na horské chatě, která je zcela odříznutá od světa. Koho byste tam chtěl mít?
"Svoji ženu Irenku, je to žena do nepohody. Z kolegů Josefa Juráska, je to drsňák a dobře se orientuje ve svízelných situacích."

Šel byste raději na profesionální box nebo lední revue?
"Na lední revue."

Jaká je Vaše oblíbená literatura, hudba, skupina?
"Detektivky, literatura faktu i braková literatura. Moravský folklór a jazz, Beatles, Pink Floyd a Olympic."

Jakou roli byste si chtěl zahrát ve filmu?
"Automobilového závodníka, aby to byla hlavní role a bez dubléra."

Blíží se Vánoce, jaké tradice doma ctíte?
"Vánoční stromek, cukroví, kapr, koledy, hlavně pohoda, klid a kupa dárků. Dárky nemusí být nákladné, ale i ta nejmenší maličkost musí být samostatně zabalená. Také se těším, že se užiji s dospívající dcerou. S přibývajícím věkem se naše výměny uklidnily a mám z ní radost."

Sledujete reklamy? Jak byste se "nabídl"?
"Když kachnu, tak pečenou,
  když holku, tak svlečenou,
  když se vznášet, tak s pořádným ptákem,
  když se bavit, jedině se Zdeňkem Junákem."

Pane Junáku, jste junák?
"Miroslav Horníček mi kdysi dávno na škole řekl: "Junák, Junák, to je krásné příjmení. To já si celý život žiju jako junák, a až jednou nebudu, na náhrobku budu mít Horníček. Ale ty Zdeňku, budeš celý život třeba břídil, ale na náhrobku budeš mít Junák. To Ti závidím. Po pravdě řečeno, někdy jsem Junák s velkým a někdy s malým "j"