Rychlé menu

  Logo klubu

 

  Fotogalerie

  Citát

"Ujdi míli v botách někoho jiného, nebo alespoň dříve než
se vyjádříš k jeho chování, usilovně si snaž představit, jaké to asi je, být v jeho kůži."
                     (Zgola)

      

Bohuslav Hrabal

      Když předsedkyně PKB Eva Vernerová vyhlásila 27. 3. 2020 klubovou soutěž pod názvem
"Ve stavu nouze čas nemarníme, tvořením se bavíme", chtěla touto akcí naše členy motivovat k nějaké domácí činnosti, která by je těšila, v době pandemie koronaviru zaměstnala a umožnila zapojení i těm, kteří už do klubu nemohou chodit.
      Mě zaujaly fotografie prací pana Bohuslava Hrabala, který v roce 2015 vystavoval své obrázky ze dřeva na výstavě v Galerii Hády, na Základní škole Horníkova v Brně. Byly to věrné obrázky ptáků a motýlů. Pro ruce parkinsonika obdivuhodná práce.
      První zpráva od Bohuše se nesla v duchu "Já už nic nezvládám, kdepak soutěž . . " Můj zájem ho však probral k až nečekané aktivitě a přes zdravotní potíže se znovu pustil do práce. Netrpělivě čeká, až bude možné klubovou výstavku uspořádat.
      Protože chceme rozšířit Galerii aktivních parkinsoniků na www.parkinson.brno.cz o další naše členy, kteří jsou něčím zajímaví a něco pěkného a užitečného dělají, požádala jsem Bohuše, aby mi o sobě něco napsal. Začal tím, že "jak to zpíval Petr Spálený, jsem obyčejný muž." Nu, toto jsem se dozvěděla:

      Bohuslav Hrabal se narodil v létě 1941 v Nosislavi v okrese Brno–venkov jako 3. dítě. Měl o 7 let staršího bratra, který v r. 2000 ve věku 68 let zemřel na srdeční kolaps a o rok starší sestru. Jeho rodiče pocházeli ze skromných poměrů, tatínek měl 6 sourozenců a maminka dokonce 9, takže o nějakém blahobytu nemohla být řeč. Maminka pracovala v zemědělství (JZD) a tatínek byl zedník a také muzikant, přímo kapelník dechové hudby. Hrál na klarinet a saxofon, když byl dobře naložen, přibral si ještě fagot. Samozřejmě i Bohuš zkoušel hrát na trumpetu a křídlovku, ale pro špatné postavení zubů to trvalo jen 4 roky. Vyučil se automechanikem, ale řemeslo dělal pouze rok, zlákalo ho šoférské povolání, kterému se věnoval až do odchodu do invalidního důchodu z důvodů mozkové cévní příhody. Jako řidič jezdil se vším, co mělo kola. Na moji žádost, aby Bohuš řekl něco hezkého o své manželce, napsal: „Marcelka. To je moje záchrana, můj Anděl strážný, bez ní bych tohle martýrium určitě nezvládl. Říkám jí, že přijde rovnýma nohama do nebe, což nerada slyší, ale stará se o mě velice pečlivě, i když někdy na úkor svého zdraví.“ Manželé Hrabalovi vychovali 2 kluky, starší Miloš bohužel zemřel ve věku nedožitých 44 let na zástavu srdce, ale druhý syn Jan je jim stále oporou a velkým pomocníkem. Jan s Milošem spolu měli firmu na montáže výstavních stánků pro různé akce a veletrhy.
      A jaké má či měl Bohuš záliby a koníčky? Tak na prvním místě to byla práce se dřevem a samozřejmě auta. Když potřeboval něco ze dřeva, vyrobil si to sám. Pořád měl v kapse nějaký nůž a kdykoliv byla příležitost, tak řezal, ať to bylo cokoliv. Bylo to i ze strachu, že se bude nudit ve své nemoci a tak si krátil čas.
      A co parkinson? „Ten neřád mě přepadl nepřipraveného před Vánoci. Byl jsem pacientem neuroložky MUDr. Aleny Rohlíkové s problémy hybností páteře a paní doktorce jsem se zmínil, že se mi špatně obsluhuje zubní kartáček a ona to odhalila. Přihlásil jsem se v roce 2010 do Společnosti Parkinson v Praze, a až potom jsem zjistil, že existuje i brněnský klub, kam jsem přestoupil v roce 2015. Pokud jsem se mohl klubových akcí zúčastnit, tak mě posilovalo vědomí, že nejsem v tom sám a brzy jsem tam našel spřízněné duše.“
      Sluší se dodat, že Bohuš se pere s parkinsonem vytrvale a dost úspěšně. Díky němu se naučil používat počítač, který je jeho prostředníkem v komunikaci s námi a jeho přáteli. V roce 2017 se účastnil díky rodině Slavnostního setkání v Divadle Bolka Polívky. Jako dík za krásné Srdcovky Českého rozhlasu přinesl Zdeňkovi Junákovi dárečky pro vnoučata, jak jinak dřevořezby – obrázky zvířátek. Nechyběl v tom roce ani na Špilberku. Jeho koníčky a vzorná péče rodiny ho činí šťastným i s mnoha omezeními kvůli nemoci.

            Tak Bohuši, jen tak dál ve zdraví a spokojenosti . . .


                                                                        29. 11. 2020 zapsala Eva Fialová

         

                                             © 2009 Renrev