Od časného rána se toho dne v Brně trousili lidé na krásný vrch Špilberk.
V čele šli rytíři ze skupiny CORNETO MORAVIA s vlajkou brněnských parkinsoniků (ruční paličkovaná práce paní Radky Nezhybové).
Na hlavním nádvoří hradu se nás sešlo asi 250, tedy mnohem více než na prvním výstupu v roce 2012. Jistě také proto,
že brněnský klub slavil 15. výročí založení. Přijeli hosté z Prahy, regionálních klubů Hradce Králové, Rožnova pod Radhoštěm,
Litomyšle, Ostravy a Havlíčkova Brodu. Početná delegace Parkinson Slovácko, vedená Helenou a Janem Škralovými.
S nimi přijeli Brno pozdravit hosté z Rakouska, Slovenska a Polska. Nejvzdálenějším byl host z Egypta.
Počasí nám přálo a i když bylo zrána chladněji, během dne se oteplovalo. Po zahájení naší krásnou hymnou parkinsoniků
a úvodních zdravicích hostů už mohl ohlásit patron klubu pan Zdeněk Junák, herec Městského divadla Brno první účinkující.
Dětský národopisný soubor Líšňáček, taneční skupina Mystery v nápaditém oblečení doprovázená temperamentní hudbou.
Malou ukázku líšeňských tanců předvedla krojovaná skupina Národopisného souboru Líšeň v krásných krojích za doprovodu
Cimbálové muziky Líšňáci. Také zde nás provázeli rytíři Corneta Moravia, připraveni podat informace, poskytnout pomoc i doprovod.
Po této oficiální části se všichni krátkou procházkou přesunuli na úbočí kopce, do Zahrad pod Špilberkem. Zde nás čekalo milé
překvapení v podobě pečeného selátka. Firma Štěpána Kňazovčíka se zhostila svého úkolu na výbornou. Navíc pak byly k dostání klobásy,
steaky a různé nápoje. Připravené stoly s lavicemi pod slunečníky byly plně obsazeny venku v zahradě i uvnitř žlutého pavilonu.
Tam se zprvu také uchýlila Cimbálová muzika Líšňáci, když přišla dešťová přeháňka. Mezi tím chodila "děvčata" s
líšeňskými koláčky, trubičkami a dalšími dobrotami hostů ze Slovácka. Nálada byla výborná, někteří si i zazpívali, potěšili se s přáteli
z jiných regionů, se kterými se setkávají na rekondičních pobytech, Parkinsoniádě v Dubňanech a podobně.
Dlouho budeme na tento pěkný den vzpomínat. Za to patří dík všem organizátorům,
ale především naší neúnavné a obětavé Evičce Vernerové. Potěšilo nás pochopení organizací, kterým děkujeme na pozvánce.
Svým darem nám umožnily konání tohoto setkání. Neméně si vážíme nezištné pomoci přátel a členů klubu.
Vanda Škodová