Dnešní setkání v Medlánkách

     Milí kluboví přátelé,

     píšu sice i mnohým Vám, kteří jste dnes v Medlánkách z různých důvodů nebyli, nebo spíše být nemohli, ale než bych o své dnešní, velmi příznivé hodnocení někoho z Vás připravil, pošlu je raději všem, aby třeba příště zvážili svou účast, neb snad se se mnou shodnou ti, kdož tam také byli, že to fakt stálo za to.

     Den se svým počasím se opravdu vydařil, neb bylo pěkně, nikoliv však vražedné horko minulých dnů., takže se nás na lavičce u zastávky jednačtyřicítky u Semilassa sešlo skoro jako na průměrném klubu (prosím doplňte mě, kdo to počítal, ale jistě mezi čtrnácti a dvaceti). Z výstupní zastávky u medláneckého úřadu Mč se sice náš peloton poněkud roztrhal dle tempa a také někteří byli na místo oběda i místo dalšího občerstvení dopraveni auty.

     Ač se považuji za slušného znalce brněnského okolí, restauraci U křivé vrtule jsem z vlastní zákaznické zkušenosti vůbec neznal a jak konstatovala Eva V. při placení - ani tentokrát nezklamali - rajská polívka a vepřový plátek s fazolí na slanině s tatarkou a zřejmě ještě hořčicí ochucenou omáčkou sedl snad všem. Z otevřené terasy restaurace bylo možno pozorovat sice prázdninově poněkud ospalý, přesto však patrný ruch na medláneckém kluzákovém letišti, které je zároveň rezervací u nás dosti vzácných syslů (ti se ovšem neukázali).

     Program jinak příjemného a celkem nenáročného výletu spěl ke svému slibovanému vrcholu, který se skrýval relativně nedaleko od Křivé vrtule v podobě červené střechy. Ona střecha (jakož i přilehlý na jih obrácený pozemek ve tvaru nudle - tedy dlouhý a úzký) skrývá docela bytelnou a na vše připravenou chatu Věrky Varmužíkové, jejíž přízeň a zejména - jak již zde bylo konstatováno - suverénně nejlepší Cream Ice coffee ve Střední Evropě jsme měli to štěstí a hlavně čest okusit...

     A protože jsem se musel asi po dvou hodinách zvednout jako první (maje doma rodiče v letech a zahraniční návštěvu synovce se snoubenkou) jsem si ostudně uvědomil, že jsem nejen Věrce, ale i ostatním, kdo zaplnili stůl mnoha dobrotami (muffiny, štrůdlem, koláči, sušenkami apod.) důkladně a jmenovitě nepoděkoval nejen za to, ale vlastně i všem přítomným za skvělou náladu a optimistickou atmosféru, kterou takto pomáhali spoluvytvořit.

     Navíc bych se chtěl všem (ale na mou duši) moc omluvit za to, že mi většina z Vás moc nerozumí. Na každém z nás se pan prof. Parki nějak vyřádil. Na mě tedy docela málo, co se týče pohybu a sportu, zato (a podepsala se na tom bohužel svým vedlejším účinkem i DBS), mám dost velký problém s artikulací a ovládnutím tempa své řeči. A ač to možná z Vašeho pohledu působí jen jako moje malá snaha a nepozornost, ve skutečnosti někdy cítím i dost silné sociální vyloučení, když se vlastně nemůžu naplno zapojit do debaty a rozvinout tak nějakou delší myšlenku....

     Nicméně věřím, že právě Vy (a vlastně my), kteří si tak jinak své "nedostatky" chápeme dokážeme, vždy vytvořit tolerantní prostředí, v němž si nakonec rozumí a vyjdou vstříc všichni...

     Ještě jednou tedy děkuji Věrce V. a všem ostatním za podíl na zdařilé akci a věřím, že jich bude stále dost. Snad se tedy někteří potkáme na ping pongu, petangu a 16.9. v Kunštátě, kde mj. navštívíme keramickou dílnu. Mrkněte na 'Galerie V-ATELIER

     Snad jsem Vás neotrávil poněkud delším čtením...

     Zdraví Igor K.

[Enter code here]