Přemysl Dížka
Jméno amatérského fotografa Přemysla Dížky (člen PKB) není brněnským patriotům neznámé. Jeho životopis a přehled vydaných knih najdeme např. na webových stránkách
brněnských knihkupců nebo v měsíčníku městské části Brno – sever SEVERNÍK. Co všechno jsem se o Přemkovi dozvěděla já?
Narodil se v Brně–Černých Polích v roce 1944. Se svým o 5 let starším bratrem neměli lehké dětství ani po válce. Tatínek byl po roce 1948 "odsunut" na vedlejší kolej,
což se projevilo i na Přemkových možnostech studia. Vyučil se a absolvoval elektro průmyslovku. Po vojně změnil povolání a začal pracovat jako technik s počítači. Při zaměstnání si doplnil pedagogické
vzdělání a 25 let učil na Střední průmyslové škole elektrotechnické v Brně. Vždycky ho bavilo cestovat, za totality jen po republice a hlavně na kole. Láska ke kolu mu zůstala, po revoluci přidal ke
sportům lyžování v Alpách. Když jsem loudila další zajímavosti z Přemkova soukromí, napsal mi:
"Žiji jako normální důchodce, který stále nemá čas. V zimě vymýšlím další knihy, zbytek roku trávím na chalupě, kde od jara do podzimu dodržujeme agrotechnické lhůty..."
Ale jednou za rok si uděláme s mojí polovinou radost a s koly vyrazíme na zájezd do ciziny. To jsou pak nezapomenutelné zážitky na celý život. Kdyby se mě někdo ptal, kde se mi líbilo nejvíc, okamžitě bych řekl:
"Korsika. Tam je úžasná příroda a úžasné moře, ale také úžasné kopce. Ale zvládli jsme to, i když někde pěšky."
Přemkův otec byl vášnivý fotograf a milovník historie, který syna v mnohém inspiroval. Když spolu jezdili na čundry, učil ho už jako pětiletého fotit přírodu.
Od té doby se technika fotografování zásadně změnila, ale jako elektrotechnik se rychle přizpůsobil a dnes má digitálně zdokumentované prakticky celé Brno. Ještě jako pedagog se rozhodl vydat fotografickou
publikaci srovnávající historickou a aktuální podobu Brna. Postupně shromáždil stovky historických záběrů z téměř všech brněnských čtvrtí a pro srovnání pořídil snímky stejných míst v současnosti, i když přiblížit
se tehdejším fotografiím nebylo jednoduché.
První díl série publikací s názvem "Proměny století" se dočkal vydání až v roce 2000 - aby mohl Přemek svůj nápad zrealizovat, udělal si živnostenský list na vydavatelskou činnost.
Dnes má po letech usilovné práce mimo třinácti dílů Proměn století na svém kontě další publikace: "Brněnská přehrada a její proměny", v níž přehradu zachycuje částečně vypuštěnou v r. 2009, "Proměny Brna ve fotografii"
(2 díly), "Brno – historické fotografie z městské části Brno-sever", kterou textem doprovodil Ladislav Vencálek. Přemek zase doplnil fotografiemi kapitolu Brno a jeho barvy Vencálkovy knihy "Pozdní sběr".
S Ladislavem Vencálkem se poznali po roce 1989, kdy Dížka externě fotografoval pro noviny.
Uprostřed úspěšné práce, asi před 10 lety, Přemka přepadla Parkinsonova nemoc. V roce 2017 se stal aktivním členem Parkinson klubu Brno, kde našel partu dobrých kamarádů
při pravidelném rehabilitačním tělocviku, hraje s námi bowling, chodí do divadla, na výstavy aj. klubové akce. Škoda, že nám loni pandemie překazila březnový klub s plánovaným promítáním přemkových fotografií
"Procházka Brnem před 100 lety a dnes".
Naskýtá se otázka, je Přemek vůbec parkinsonik? Ano, i když o nemoci téměř nemluví. Zřejmě se rozhodl, že svými aktivitami ji ponechá v pozadí. Život v pohybu, krásné zážitky,
zajímavé cestování a práce na zahradě, to vše je zřejmě jeho recept.
A ještě něco na Přemka víme: V roce 2019 byl s námi na revitalizačním pobytu na Třech studních. Při naší návštěvě vily, kde žila skladatelka Vítězslava Kaprálová jsme se seznámili
s panem Kaprálem, jejím bratrancem. Ale Vítězslava Kaprálová byla také vzdálenou sestřenicí Přemkovy maminky. (Viz příspěvek Věry Varmužkové v časopise Parkinson č. 60/2020.) Přemek sestavuje podrobný rodokmen
své rodiny a zatím je už v 17. století. Tím se dostává do matrik, které jsou psány švabachem, pochopitelně německy a s rukopisem, za který by se nestyděl žádný doktor. Tak aby mu to dlouho vydrželo!
v lednu 2021 zapsala Eva Fialová