This is alternative content.

Pozdrav od lišky z Bílovic nad Svitavou (11.5.2013)

     Marně jsem tohoto dne vyhlížela u vlaku, nikdo z PK Brno nepřijel. Jak jinak, obloha nad Bílovicemi nad Svitavou se pochmurně mračila a beznadějně pršelo. Odběhla jsem se podívat ještě k autobusu a hele, přijela Ivanka s Aničkou a Jano. U pomníku S.K. Neumanna jsem našla Libora s novým fotoaparátem a rozhodla se mu pomoci s hledáním dalších členů naší skupiny, které neodradilo ani nepříznivé počasí. Odkudsi přispěchal Mirek, bílovický občan i s naladěnou kytarou. Vítali jsme s radostí každého příchozího: Věra, Jára, Pavel, Darina, Eva, Jindřiška, Draha, Dumka, Miloš a Otakar i s manželkou. Ti všichni taky dorazili. Paráda!! Zapózovali u pomníku na společné fotografii a vydali se po stopách mých předků, ale to už přestalo pršet. První zastavení, kde jinde, než u studánky Leoše Janáčka a obdivná slova vytesaná na kamenném pomníčku: "Jak je les divukrásný". Ivanka nám přečetla úryvek z knihy Rudolfa Těsnohlídka, jak se moje prabába Liška Bystrouška dostala do hájenky. No, ze začátku se jí tam moc nelíbilo. Hájenka byla místem našeho druhého zastavení. Pod rozkvetlou jabloní jsme se dověděli, jak si Bystrouška pochutnávala na kačence. Jen někteří z nás pokračovali k jezírku, kde se radovali z nového života stovek malých pulců. K Liduščině památníčku se vydali jen ti, kterým zbylo nejvíce sil. Rozmoklá stráň byla pro chůzi místy i nebezpečná. Odměnou nám byl krásný pohled na bílovické stráně v jásavých jarních barvách. Na zpáteční cestě jsme se ještě zaposlouchali do písně Zpívám píseň lesů, vod a strání v Mirkově podání. Jen potichoučku zněla kytara, abychom nerušili probouzející se život jarního lesa.

                                                                                Všechny zdraví liška