This is alternative content.

Po stopách lišky Bystroušky - vycházka (8.10.2011)

      Ani nevlídné počasí a drobné mrholení mnohé neodradilo od účasti na této akci. A to je dobrá zpráva. Již na Staré osadě u autobusu se nás sešlo deset. Samozřejmě i Táňa až ze Sokolnic. Pouze na malou chvilku vykouklo slunce z mraků, snad pro povzbuzení a dobrou náladu. V Bílovicích nás vítala od vlaku Ivanka s dětmi a kamarádkou. Podél řeky Svitavy jsme již svižně kráčeli s kaštany po kapsách k pomníku S.K. Neumanna. Tady nás už čekal Mirek se spikleneckým úsměvem, že bude překvapení. Odhodlaně, již v počtu devatenáct jsme vkročili do bílovických lesů zahalených již do podzimních barev.

   bilovice_mapa

      První naše zastavení bylo u hájenky lišky Bystroušky. Ivanka nám vyprávěla, jak se liška Bystrouška dostala do hájovny a jaké příběhy tady vznikaly. Ačkoliv drobný déšť nás neopouštěl, naše nálada byla výborná a všichni pokračovali vstříc krásné přírodě. U studánky Leoše Janáčka jsme si připomenuli operu "Příběhy lišky Bystroušky", ochutnali vynikající pramenitou vodu a nemohli než souhlasit s nápisem a slovy Leoše Janáčka na pamětní desce: "Jak je les divukrásný". Pohodlnou cestou přes dřevěnou lávku nad řekou Svitavou jsme došli až ke stráni, kde je památník Lidušky, novorozence, kterého nalezl Rudolf Těsnohlídek s přáteli na své vycházce. Tento příběh jsme již znali z adventního času v loňském roce. Ne všichni tehdy mohli k pomníčku, protože všude ležel sníh. Ani tentokrát to nebylo jednoduché. Dřevěné schodky zvlhlé deštěm, kluzké kořeny stromů a svažitý terén nebyl příliš bezpečný. S pomocí Mirkových kamarádů, Ivanky a jejích dospělých dětí se všechny nástrahy bezpečně překonaly.
      U Liduščina pomníčku čekalo ono překvapení. Pod vysokým smrkem, na bundách Mirkových kamarádů ležela kytara s basou. Vše nám bylo jasné. Mirek pozval své kamarády, aby ho doprovodili ke zpěvu známé melodie "S písní lesů vod a strání". V chrámu přírody s vyhlídkou na vrcholky stromů barvících se do podzimího kabátu byla tato krásná melodie ještě působivější. Je třeba děkovat přírodě za všechnu nádheru, čistý vzduch, všem lidem, kteří nás podporují, za přátelství, vzájemnou pospolitost a všechno, co život přináší. Řetěz pomocných rukou převedl všechny zpět na zpevněnou cestu, rozloučili jsme se s kamarády-muzikanty a vydali na zpáteční cestu.
Následovala společná fotografie u hájenky lišky Bystroušky na památku a dobrý oběd v místní Sokolovně. Zde jsme si dopověděli vše, co se po cestě nestihlo, popřáli Věrce k svátku a děkovali Mirkovi za krásný zážitek.
Pan Parknson nám šel důsledně v patách, ale společnými silami jsme mu nedali šanci.
Jistě se někdy zase vrátíme do tohoto krásného kouta naší vlasti.

                                                                                           vernerova_podpis
                                                                           Mgr. Eva Vernerová, předsedkyně PKB