Když jsme uprostřed zimy vymýšleli plány na klubové léto, netušili jsme, jak přiléhavý název jsme zvolili. Na druhou červencovou dekádu si léto vzalo dovolenou – chladnější dny i noci, zamračená obloha, vytrvalé deště ...
Náš 23. červenec byl ale vcelku přijatelný, protože nepršelo a dokonce i občas hřálo sluníčko. Přes rozmary počasí někteří naši členové přijali pozvání manželů Helenky a Petra na chalupu do Lulče. Dopřáli nám obdivovat nejen poctivou práci našich předků (původní trámové stropy), ale i Helenčinu sbírku keramiky a výšivek. Příjemné bylo posezení na dvorku plném zeleně před "Poštovním úřadem" – takové označení nese bývalý hospodářský domek, nyní letní kuchyně.
Již podruhé mezi nás přišel nový člen, "parkinsonik – benjamínek" Libor. Svojí vřelostí a bezprostředností působil jakoby jsme se znali odjakživa. Bylo nám společně moc příjemně. Liborovi patří také velké poděkování za pomoc s dopravou z Brna a zpět, protože přijel autem.
K výbornému obědu jsme měli skvělou společnost – Marilyn Monroe. Určitý pokus poklepat Petrovi na hlavu měla, ale z fotografie se jí to přece jen nepodařilo. Libor si se zájmem prohlížel motorku "ČZ" z roku 1947, ale přiznal, že ty současné jsou více středem jeho zájmu.
Vzhledem k chladnému počasí bylo koupaní zavrženo, vydali jsme se alespoň na procházku místním koupalištěm "U Libuše".
Voda zde byla zřejmě již kdysi dávno, protože podle Luleččské báje, vyprávějící o kněžně Libuši, která na cestě Moravou napájela koně své družiny v lesním prameni s čistou pitnou vodou. Podle této pověsti to mělo být u studánky v místě nynějšího koupaliště. Proto dostalo tento historický název.
Ještě před vznikem koupaliště to byl kamenolom, který byl v létě roku 1935 uzavřen. Z hloubky 25 m vytryskla náhle voda takovým proudem, že za 3 dny byl celý lom zatopen. Zdrojem vody je podzemní puklinová voda, která dnes dosazuje výšky 12 metrů.
Oslovil nás nejen dotek historie, ale i krása skal, které koupaliště lemuje. Byla to procházka plná zajímavostí. Pak opět posezení před "Poštovním úřadem" u kávy a vnikajícího dortu, kterým nás uctil Libor v den svého svátku. Příjemný den jsme zakončili krátkou zastávkou v Rousínově, kde jsme pozdravili tatínka Honzíka.
Nastalo loučení, ale ne na dlouho, za 14 dnů se sejdeme v Dubňanech. Srdečně děkujeme Helence za pozvání, vřelou pohostinnost a Liborovi za bezpečný odvoz do Brna. Krásné vzpomínky s námi žijí dál přesto, že tento způsob léta se nám opravdu zdál poněkud podivným.
Mgr. Eva Vernerová, předsedkyně PKB