This is alternative content.

Jindřich Kadlčík - vernisáž (16.9.2010)

     Vernisáž výstavy Líšeňský kulturní podzim bývá vždy slavnostní událostí pro Galerii Hády, občany Líšně i jejich přátele. Letošní, již 12. ročník se zapsal do historie mimořádnou událostí i pro náš klub. Mezi brněnskými vystavovateli byl také pan Ing. Jindřich Kadlčík z Krnova, přítel a kamarád parkinsoniků z Brna.
     Prací, svými aktivitami a mnoha zálibami se vyrovnává s každodenními obtížemi, které přináší Parkinsonova nemoc. Píše verše a je autorem románu „Pozdrav slunci“. Toulky přírodou spojil se svojí nejoblíbenější činností – fotografováním. Následná úprava fotografií ho natolik oslovila, že začal tvořit fotoobrazy. A právě ty jsme v Galerii Hády mohli obdivovat. Zastavení před kterýmkoliv z nich je úžasným pohledem na krásný kout přírody, je to však i chvíle zastavení a pocit velkého potěšení.
     Přejeme hodně nových inspirací a trpělivosti ve všech zálibách, těšíme se, že jeho bohatá tvorba bude i nadále přinášet radost a příjemné prožitky nejen jemu, ale i nám všem.
     Možná bude pro některé nemocné inspirací, že nemoc nemusí člověku jen brát, ale někdy přinášet jiný - obohacující pohled na svět, což vyjadřuje on sám i ve svém „Miniživotopise“.
          Blahopřejeme k úspěšné výstavě, Jindro !
                                                                                           vernerova_podpis
                                                                           Mgr. Eva Vernerová, předsedkyně PKB

"Miniživotopis" autora

     Je mi 60 let, mám technické vzdělání, vystudoval jsem stavařinu v Brně, pracoval jako projektant na investorských pracovištích a v druhé polovině aktivních pracovních let se věnoval marketingu v jedné zahraniční firmě a většinu života protoulal po celé republice a západní Evropě. Na jednoduchou otázku bych odpověděl: "Kromě fotek z dovolených jsem se nikdy fotografování nevěnoval".
     Před více než 10 lety jsem onemocněl a diagnoza byla tvrdá, nevyléčitelná Parkinsonova choroba. Před těmi deseti lety jsem si koupil svůj první digitální fotoaparát a dokud to šlo, toulal se s ním přírodou. Protože jsem věděl, že nemoc můj život od základu změní, začal jsem ještě v roce 1993 psát knihu právě ze života lidí s těmito nemocemi. Za rok byl rukopis hotový. Redaktoři ve známých nakladatelstvích pokyvovali hlavami, "Ano, ano, ale vydat to nejde". Ale hovory s nimi mi hodně pomohly a já jim za to děkuji. Kniha "Pozdrav slunci" potom vyšla sponzorsky, za což nikdy nepřestanu být vděčný.
     Nakonec přece jen zvítězil ten digitální svět, ale i ty fotografie se pomalu měnily na fotoobrazy.

"Fotoobrazy" je název pro hlavní nebo spíš nejoblíbenější část mé tvorby. Ta technika určitě není ojedinělá, spíše je to asi otázka použitého názvosloví. Základem jsou barevné digitální fotografie. Ty lze buď dále běžně upravit (barva, jas, kontrast, červené oči) a ponechat je v podobě barevné fotografie. Nebo když máte kvalitní grafický software, (např. já používám Corel) zjistíte, že s obrázky lze dělat zajímavé věci. Chtěl bych ale říct, že si neosvojuji právo nějak hyzdit nebo poškozovat přírodu nebo cokoliv jiného, ale k tomu později. Vlastní technika úprav spočívá zejména ve vytváření vrstviček z části nebo z celé fotografie a jejich zpětné ukládání různě voleném vzájemném prolínání. Opakováním těchto postupů je dosaženo konečného vzhledu, který se více podobá kreslenému obrazu než fotografii. Úpravy, které na fotoobrazech provádím bych charakterizoval jako mé expresívní vyjádření toho, jak ten který snímek na mě působí, jak ho vnímám, jak mě ovlivňuje. Tyto pocity ve mně vyvolané se snažím obrázku vrátit ve vizuální formě.
     Námět souboru obrazů, které vystavuji v Galerii Hády je prakticky osudový. Jsou to základní tři materiály, které mě provázejí po celý život. Je to jako u různých "pralátek" v některých filosofiích.
     Základem života je voda, jsem narozen ve znamení raka, tedy vodní znamení. Kámen je pro mě nejvzácnější materiál, studoval jsem ho, obdivoval a on mě živil. Kalcit má zároveň koncovku totožnou jako název nejzranitelnější oblasti rakova života. A dřevo? Jeden kamarád říkával: "Dřevo je kámoš".

Vystavovatel: Jindřich Kadlčík, Krnov
Vystavený soubor prací: Voda, kámen a dřevo v prostoru a při setkání s člověkem