This is alternative content.

12. výročí založení klubu (17.4.2010)

     12. výročí založení PKB a Světový den Parkinsonovy nemoci (11.duben) jsme si v Brně letos připomínali 17. dubna současně.

     Již tradičně se oslava konala v Galerii Hády při ZŠ Horníkova v Líšni, poprvé však s mezinárodní účastí! Návštěva to byla více než milá. Předsedkyně Spoločnosti Parkinson Slovensko, paní Zuzana Michalková, která za námi přijela až z Košic a pan Ing. Jindřich Kadlčík z Krnova, který ji vytvořil zázemí na Moravě. Při té příležitosti zavzpomínal na svá studentská léta v Brně. Velkou radost nám udělali společnou gratulací. Dověděli jsme se o novinkách v práci slovenských parkinsoniků. Nedávno slavili 1.výročí vzniku společnosti a lze říci, že v mnohém nám jsou inspirací a příkladem.

     Přišla nás pozdravit také paní PhDr. Marta Pšikalová, která jako psycholožka dlouhodobě s naším klubem spolupracuje. Velkou radost jsme měli rovněž z přítomnosti manželů Eliášových, kteří před několika dny přijeli ze Švýcarska na svůj "letní pobyt" do Brna.

     Vystoupení folklórního souboru Májíček, pod vedením Lenky Zelinkové přispěl k příjemné atmosféře, i když byl poněkud upraven, vzhledem k vyhlášení státního smutku. Minutou ticha jsme uctili památku obětí letecké katastrofy polského prezidentského speciálu.

27.jpg 29.jpg 33.JPG

     Jako vždy se o nás pečlivě starala "paní domu", ředitelka Mgr. Olga Kšicová se svým kolektivem. Upřímně všem děkujeme.

Společně jsme vzpomínali na minulá léta, členy, kteří nemohli mezi nás přijít. Tvořily se plány možného vzniku denního stacionáře v Brně se speciální péči o parkinsoniky ... Některé klubové aktivity nám připomenul Mirko Kšica promítáním videa. Četli jsme verše Zuzky Michalkové, Jindřicha Kadlčíka, Jindřišky Mikoláškové a obdivovali diplomy našich sportujících členů. Každý z přítomných si odnesl malý dárek pro radost, jako upomínku tohoto krásného odpoledne.

     Zúčastněné oslovilo také zamyšlení Zuzky Michalkové, které nám před časem poslala jako přílohu k vlastním veršům (volně přeložený text)

     "Pokud mají být básně určitým obohacením, zamyšlením a také vzpomínáním,
tak ty básně splnily svoji úlohu. Při psaní mám svého "Parkiho" stále u sebe.
Samozřejmě, jako vždy. Ale na moje myšlenky, pocity, postoje - na to nemá právo.

     Je jedno, jestli nemocný píše básně, modeluje, kreslí, nebo maluje.
Když se alespoň relativně uvolní, pozapomene a v duchu se usměje,
pak ta jeho činnost plní svůj cíl.

     Toto je můj vzkaz možná pro ty, kteří nevědí jak najít své místo, nebo ještě nepochopili, že o to "svoje místo" se už musí dělit.
Dělit se s Parkinsonem, kterého nikdo nemá rád.
Je to nevítaný host. Přišel i ke mně. Samozřejmě jsem ho nepřijala.
Vyhodila jsem ho dveřmi, ale vrátil se oknem.

     Po letech vím, že ON tu je. Ale jsem tu ještě já,
takže lehké to se mnou určitě mít nebude. Rozhodla jsem se pro boj.
A bojuji jak umím. Prací, svými aktivitami, zálibami .."

Ohlasy na toto setkání nejlépe vyjadřují slova některých z nich:

- Zcela upřímně říkám, že tak nádhernou atmosféru jsem dlouho nezažil.
                                                                       Jindřich Kadlčík, Krnov

- Je neuveřitelné, jak se podařilo za poměrně krátkou dobu vybudovat
  tak báječně fungující Parkinson Klub Brno.
                                                                       MUDr. Drahomíra Kadlecová, Brno

- Svojou prítomnosťou sme vzdali podporu PKB a ja som si konečne splnila, čo som si dávno predsavzala. Cítili sme sa obaja vynikajúco, atmosféra bola perfektná. S pani doktorkou (Pšikalovou)sme si vynikajúco pohovorili. A čo sa týka členov, boli veľmi milí. Zopár ľudí sa ku mne pristavilo a vravelo mi o svojich slovenských koreňoch. To, že počujú slovenčinu, boli radi a dali mi to aj patrične najavo. Moja radosť bola veľká, obzvlášť pri jednej panej, ktorá žila v Košiciach sedem rokov. Tá si pospomínala na mnoho vecí, na zmrzlinu, svoju školu a pod. Rozprávala som im o terajších Košiciach, ako a čím cestujem do ČR, dokonca sme s jednou členkou aj s p. doktorkou preberali recepty, konkrétne medový koláč. Program bol fajn, deti boli zlatučké a spevácky talent mladíka vystupujúceho súboru, bol ozaj skvelý.
                                                                       Zuzana Michalková, Košice                                                                          michalkova_photo.gif